Sádrokarton patří k nejvyužívanějším materiálům moderního stavitelství. Že se tomu tak stane, zřejmě americký podnikatel Augustine Sackett, který nechal desky se sádrovým jádrem v roce 1894 patentovat, vůbec netušil. A ačkoliv již od té doby uplynulo více než sto let, podstata sádrokartonových desek zůstala téměř stejná.
Augustine Sackett koncem 19. století experimentoval s novými stavebními materiály a sádrokartony původně zamýšlel jako obklady stěn a stropů. Ve Spojených státech se masivně rozšířily v období po první světové válce, v Evropě o poznání později. Konkrétně v 60. letech minulého století, kdy bylo zapotřebí realizovat velké množství bytů. Systémy umožňovaly tzv. suchou výstavbu, což bylo pro daný účel naprosto ideální. V 80. letech byla vyvinuta sádrovláknitá deska, která možnosti původního sádrokartonu výrazně rozšířila.
Princip sádrokartonové desky sice zůstal nezměněn, nicméně za posledních 40 let se materiál výrazně inovoval. Aktuální možnosti využití jsou velmi pestré – sádrokarton nachází uplatnění i jako zvuková izolace, odolá požáru a může se instalovat ve vlhkém prostředí.
Sádrokarton snese i přímé srovnání s „klasickými“ materiály. Směle jim konkuruje, a v některých ohledech je dokonce předčí. Desky jsou snadno opracovatelné a tvarovatelné, cenově dostupné, lehké, a v neposlední řadě zdravotně nezávadné. Jinými slovy mají právě takové vlastnosti, kterými by měly oplývat všechny moderní materiály. A pozor – ty nejmodernější varianty umožňují i zavěšení těžšího nábytku a některé jsou dokonce určeny jako venkovní fasády. Ještě častěji se však používají sádrokartonové příčky, stropy a sádrokartonové podhledy.
Zajímavá informace na závěr – sádrokarton je natolik tvárný materiál, že se z něj tvoří také rozmanité architektonické prvky. Například imitace historických interiérů a jiné méně běžné realizace.